Island 2023: Mise vzít se

Před čtyřmi roky, 31. srpna 2019, jsme se s Kristýnou zasnoubili.
Bylo to během noční prohlídky zříceniny kláštera Rosa coeli, takže skoro přesně na místě, kde jsme se x let před tím seznámili.

No, a to bych nebyl já, abych si nevymyslel něco extra. Takže jsem Týně oznámil, že bych rád svatbu na Islandu. Island má jako oficiálně uznané náboženství Ásatrú, takže jsme mohli mít pohanský obřad, který je právně platný. Po vyřízení všech úředních věcí, samozřejmě.

Po čtyřech letech se nám podařilo našetřit dost peněz na to, abychom mohli všechno zorganizovat – a pojem „všechno“ zahrnuje jak výlet na Island a věci spojené s ním, tak i následnou oslavu v Česku. Šetření proto, že je mi proti srsti si na takové věci půjčovat, a radši půjdu do manželství chudý, než zadlužený. A tak jsme si holt počkali.

Hurá na Island!

Odlet byl naplánovaný na neděli 3.9. z Prahy na 21:50, přílet do Reykjavíku chvilku před půlnocí. Takže v klidu se před cestou vyspat, s předstihem se dostat do Prahy na letiště, během nočního letu si možná užívat pohled na polární záři…

No, ne. V sobotu večer, když jsem si (konečně) balil věci, se ozval papuchálek¹, že z technických důvodů naše letadlo poletí trochu dřív. Už ve 12:50.

V celé naší skupině zavládla mírná panika. Kromě hledání spoje do Prahy mně čekala ještě rychlá komunikace s papuchálkem, abych si potvrdil, že odlet je fakt ve 12:50 a ne v 6:30, jak se zobrazovalo ve formuláři pro check-in.
Potvrzeno, zabaleno, a my můžeme jít na chvilku spát. Vlak nám jede v 6 ráno. Yay. 🥳

Všechno dopadlo jak mělo, vlak jsme všichni stihli (část naší svatební družiny jela z Ostravy, část z Brna) a tak jsme se někdy po 10 všichni potkali na pražském letišti. Složení já a Týna, Evička (fotografka), Eva (2. řidička) a Michal (kuchař). V klidu jsme dopili pivo co měli Eva s Michalem u sebe a vyrazili řešit odbavení, nasednutí a tak…

Let proběhl naprosto v klidu. Po třech a půl hodinách jsme dosedli na letiště v Keflavíku, vyfotili se u cedule „Exit to Iceland“, našli svoje kufry, zjistili, že jedna plechovka piva co měl Michal v kufru praskla a vypili ho… Popříletová pohoda. 🙂

Já a cedule Exit to Iceland

Po chvilce čekání nás vyzvedla Dryu (I. řidička), která na Island dorazila už dopoledne. Všichni jsme se i s kufry (netuším jak) naskládali do auta (sedmimístná Dacia Jogger) a vyrazili k našemu ubytování. Po převzetí bytu jsme si akorát chvilku odpočinuli, skočili do blízkého Bónusu nakoupit nějaké jídlo, najedli se a šli spát.

Den první

V pondělí jsme ještě potřebovali skočit na místní úřad, aby si mohli udělat kopii našich pasů. Evu, Michala a Evičku jsme vysadili na parkovišti u kostela Hallgrímskirkja, a společně s Dryu vyrazili na druhý konec města na úřad.

Jednání na úřadě probíhalo asi takhle:

• „Dobrý den, potřebujeme udělat ověřené kopie pasů, abychom se tady mohli vzít.“
• „Dobrý den. Jasně, dejte je sem.“
• Bzíp, bzíp. Ťuk, ťuk.
• „Tak prosím, tady je máte zpátky.“
• „Děkujeme, potřebujeme udělat ještě něco?“
• „Ne, dáme si to k vám do složky, víme o ní.“

Jasně, trochu jsem to asi zkrátil (jako že jsem nepopsal ty asi 3 minuty čekání, než vyřídili paní co přišla těsně před námi). Ale dost mě překvapilo s jakou rychlostí to vyřídili a že jsme ani nemuseli nic dalšího dokládat (číslo složky které nám napsali před tím mailem nebo tak něco). Fakt jsme tam byli maximálně 10 minut a překvapili jsme tím i Dryu, která nás čekala v autě a snažila se s ním propojit telefon. 🙂

S ostatními jsme se potkali na (bezplatném!) parkovišti u námořního muzea. Udělali jsme si pár fotek lodí a vydali se na krátkou procházku městem. Omrkli cedule námořních katastrof, došli k soše Sun Voyager, rychle prošli centrum zpět ke kostelu Hallgrímskirkja a naskákali zase do auta. Čekala nás totiž ještě krátká (2,5 hodiny) projížďka Islandem.

Náš cíl byl Reynisfjara, pláž s černým pískem, kde jsme chtěli udělat nějaké svatební fotky. Po příjezdu jsme se převlíkli do kostýmů svatebních šatů a vyrazili se procházet po pláži. Měli jsme úspěch – kromě naší fotografky Evičky si nás fotili i turisti. Byli jsme pro ně zajímavá atrakce. Ale byli milí a když zjistili, že se chystáme na svatbu, přáli nám štěstí a takové ty věci.

Mezi turisty se náhodou objevili i naši kamarádi Martina, Dingo a Roneth. Teda, náhodou. Na Islandu byli mimo jiné i kvůli naší svatbě, ale to, že budem na Reynisfjara jsme jim neříkali. Fakt náhoda. 🙂 Chvilku jsme pokecali a vyrazili zase zpátky směrem k Reykjavíku.

Než jsme ale dojeli domů, čekala nás ještě jedna zastávka – vrak letadla na Sólheimasandur. Týna tady chtěla další svatební fotky, a tak jsme si udělali procházku měsíční krajinou tam a zase zpátky.

Domů jsme dorazili už docela pozdě večer a hooodně unavení. V místním Icelandu jsme nakoupili suroviny na tousty, najedli se, udělali tousty na výlet a šli spát.

Den druhý

Budík zazvonil v 5 ráno. Čekala nás dlouhá a náročná cesta k Víkingaþorpið – filmové vikingské vesničce.

Vzhledem k tomu, že jsem do 2 ráno dělal tousty pro celou svatební družinu, jsem byl ráno mírně nevrlý² a nevyspaný. Nějak jsme se naskládali do auta a vyrazili. Část cesty jsem zkoušel prospat, ale z polohy kterou jsem na zadní sedačce měl mně akorát začala bolet hlava. 🫤

První zastávka byla u vodopádu Seljalandsfoss. Nádherný velký vodopád, za kterým se dá projít a koukat skrz padající vodu. Takže jsme se prošli za vodopádem, nafotili půl tuny fotek které teď musíme vytřídit, pokusili jsme se nezabít na mokrých kamenech na cestičce, a po příjemné půlhodince plné vody vyrazili dál.

U vodopádu ještě Týně přišel mail z úřadu, že máme zaplatit poplatek za vystavení jednoho papíru ke svatbě. Fajn, s tím se počítalo.

Ale! Kartou to nešlo a v mailu byl pouze islandský účet. Po výměně pár e-mailů jsme dostali i jejich IBAN, ale zase jsme narazili na problém, že zahraniční platba chvilku trvá… Nakonec se Týně podařilo domluvit, že platbu udělá přes telefon.

Mezi tím jsme stihli dojet na další zastávku – náhodné odpočívadlo v Katla geoparku. Týna zavolala na úřad a vyřídila platbu, my ostatní se prošli kolem a protáhli nohy, a pak zase hurá na cestu. Před námi bylo ještě spousta kilometrů.

Poslední zastávka cestou „tam“ byla u ledovcového jezera pod ledovcem Sólheimajökull. Od parkoviště u místní restaurace je to k jezeru příjemná procházka na 10 minut, takže jsme si protáhli nohy, ochutnali ledovcovou vodu, nafotili nějaké fotky a zase vyrazili.

Někdy kolem 14. hodiny jsme konečně dojeli k Víkingaþorpið. Po zaplacení vstupu jsme dojeli na zadní parkoviště a po černé pláži plné vyplavených mrtvých medůz jsme vyrazili na procházku směrem k vesničce. Na první pohled to nevypadalo daleko, ale i tak jsme se prošli cca hodinku. 😀

U vesničky jsme opět v našem svatebním oblečení vzbudili rozruch mezi japonskými turisty, kteří si nás velmi nenápadně fotili. Tak nenápadně, že jsem jim už rovnou začal i mávat, ať z toho taky něco mají.

Ve vesničce jsme strávili asi půlhodinku focením svatebních fotek. Takové to „postavte se sem“, „tady se dívejte“, „teď si dejte pusu“… Už se moc těším na výsledek! Fotky jsme udělali i na rozpadající se lodi, která u vesničky stála. Fotky ve stylu Titanicu na přídi a tak. Plus Evička chtěla natočit video jak koukám do Google Maps a naviguju loď k vesnici. A musím uznat, že se hodně povedlo. 🙂

Návštěvu vesničky jsme zakončili kafem a dortíkem v místní kavárně a vyrazili zase zpátky.

Cesta zpátky měla jenom jednu „fotící“ zastávku – Diamond Beach a vyhlídku na Jökulsárlón. Na Diamond Beach si užila hlavně Týna s Dryu, které běhaly po pláži a fotily vyplavené kousky ledovce. Na vyhlídce jsme si udělali ještě nějaké svatební fotky, nějaké fotky si nafotily i holky mezi sebou, a pak už jsme jeli. Ale teda ledovec v západu slunce je fakt nádherný!

Domů jsme dojeli někdy v noci. Dryu s Evou zvládly víc jak 12 hodin za volantem (!!!) naprosto skvěle a jsem fakt rád, že jsme je tam jako řidičky měli.

Den třetí

Ve středu jsme se rozhodli malinko odpočívat. Vstávali jsem relativně pozdě a celé dopoledne bylo dost líné. V plánu bylo odpoledne v Reykjavíku, konkrétně výlety po muzeích, nějaké to jídlo a koupání.

Jako první jsme všichni vyrazili do Islandského falologického muzea. Ano, správně – muzea penisů³. Osobně doporučuju navštívit. Minimálně zajímavosti kolem sexu a zvyklostí, které byly u jednotlivých exponátů popsané, stojí za to. A ty penisy taky. 🍆

Z muzea penisů jsme se zašli podívat na Lava Show. Původně jsme se těšili na to, že se zajedeme podívat na aktivní sopku, ale ta před naším příjezdem přestala soptit, takže jsme měli smůlu. Ale Lava Show nám to docela vynahradila. Sice je to atrakce pro turisty, ale rozhodně zajímavá. Sledovat tekoucí lávu a poslouchat její praskání při tuhnutí bylo zajímavé, stejně jako výklad k tomu.

Poslední muzeum, které nás čekalo, bylo muzeum velryb. Tam se nejvíc vyřádila Dryu, která se během pobytu několikrát neúspěšně snažila dostat na pozorování velryb z lodi. Pokaždé jí to ale kvůli počasí zrušili. 🙁 V muzeu jsme dokonce stihli část dokumentu o tom, jak lidská činnost (převážně lodní doprava) komplikuje život tvorů v oceánech. 😠 Pak už jsme ale museli běžet, protože jsme v centru měli sraz s Evičkou.

Ještě před tím jsme ale rychle skočili do Rock Café pro nové tričko do sbírky. U Rock Café se k nám přidala Evička a my jsme v plné sestavě vyrazili na jídlo. Chtěli jsme zajít do jednoho vyhlášeného podniku (jehož jméno už si nepamatuju) ochutnat hákarl, ale pro šest lidí neměli bez rezervace místo. A tak jsme aspoň zapadli do blízké restaurace na fish & chips. S Týnou jsme pak oběhli ještě pár obchodů se suvenýry, koupili si pár věcí od Dagssona⁴ a společně s ostatními vyrazili do Sky Lagoon vykoupat se v horké vodě.

Ve Sky Lagoon jsme se rochnili necelé tři hodiny. Teplá voda a osvěžující islandské pivo Gull nás příjemně unavilo. Skoro to i vypadalo, že uvidíme polární záři, ale nakonec někdy po 8. večer začalo pršet, a přes mraky vidět nebyla. 🙁

Den čtvrtý

Čtvrtek zase patřil výletu autem po okolí. Objeli jsme část „Golden Circle“. Začali jsme procházkou v národním parku Þingvellir skrz skály Langistígur k vodopádu Öxarárfoss. Příjemná procházka mezi skalami, ale velká spousta turistů. Pak jsme se přesunuli k Brúarfoss, kde nás čekali Martina, Dingo a Roneth. Brúarfoss je údajně nejmodřejší vodopád na Islandu, a já rozhodně nemám důvod tomu nevěřit. 🙂 Jako další jsme popojeli podívat se na Geysir, ale ještě před tím jsme si v motorestu pod ním dali kafe a dortík. A cestou ke Geysíru nasbírali houby⁵! Islanďani houby nesbírají, takže jich tam byla všude kolem hromada. A některé byly FAKT VELKÉ!

Když jsme se podívali na několik výstřiků Geysíru a ohřáli se nad horkýma studánkama, vyrazili jsme zas o kousek dál. Tentokrát byl náš cíl Gullfoss – největší vodopád jaký jsem kdy viděl. U něj jsme strávili celkem asi hodinu kocháním se padající vodou, obrovským hukotem a vodní tříští. 🙂

Po návštěvě Gullfossu jsme se chtěli trochu zahřát a najít nějakou teplou lagunu. To se nám ale nepovedlo (našli jsme akorát placenou Secret Lagoon), a tak jsme vyrazili k poslední zastávce – kráteru Kerið. Tam nás čekala procházka kolem jezírka uvnitř sopečného kráteru.

Po procházce jsme rychle naskákali do auta a vyrazili zpátky do Reykjavíku, kde se k nám u nás „doma“ přidali Martina, Dingo a Roneth. Poseděli jsme, pokecali, popili a těšili se na pátek…

Den pátý

Konečně přišel pátek. Den, na který jsme měli naplánovanou naši svatbu. 🙂

Vstali jsme brzo aby se Týna mohla nachystat. Já si dal kafe a přesunul se zpátky do postele trochu se ještě prospat (a zbavit se mírné kocoviny).
Někdy v jedenáct mě holky vzbudily abych se taky pomalu chystal, a tak jsem se přemístil do sprchy. Pod horkou vodou jsem se asi půl hodiny zbavoval posledních kousků nervozity a ladil detaily svého svatebního slibu. Pak už jsem se jenom s Týninou pomocí převlíkl do svatebních šatů a mohli jsme vyrazit na místo našeho obřadu.

Tím byl malebný vodopád Fossárrétt, asi hodinu autem od Reykjavíku. Když jsme dojeli na místo, pršelo. Už tam na nás čekala naše známá trojice M+D+R a jediný, kdo ještě chyběl, byl náš oddávající – kněz Ásatrú Haukur.

Ten dorazil asi ve čtvrt na čtyři, hodil na sebe svůj obřadní hábit, usmál se na nás a popřál nám, ať si užijeme islandské počasí. Vtipálek.

Obřad proběhl v klidu a byl plný silných momentů. Jako třeba když Haukur žádal bohy a duchy, aby nás nechali obřad na námi vybraném místě provést a přidali se k nám, a v tu stejnou chvíli se několikrát zvedl vítr jako potvrzení, že jsou tam s námi…

Když bylo po všem a my zase naskákali do auta, cestou z pátky nám i na naši společnou cestu životem vysvitlo sluníčko. Co na tom, že asi na 200 metrů. Vysvitlo!

Po návratu na ubytování jsme se najedli a vyrazili se prohřát do místních lázní. Úžasné místo s malými bazénky s různě teplou vodou (nejvíc měla 44 °C), plaveckým bazénem a tobogánem, na kterém se Dingo dvakrát vysekal. Na rozdíl od Sky Lagoon se tam nepodávalo pivo, ale za to to stálo asi 1/10 ceny. 😀

Chvilku před zavíračkou jsme se přesunuli zase k nám, kde proběhla malá oslava naší svatby. Mimo alkoholů které jsme si dovezli jsme ochutnali i místní pálenku z bramborové kaše Brennivín (ňam!), kterou jsme dostali jako jeden ze svatebních dárků.

Den šestý

Sobota začala výletem do místní minizoo. Byla fakt mini, ale viděli jsme polární liščata, lasičku, soby, losici, tuleně a jejich krmení, jestřábici, domácí zvířátka, islandské (mini)koně, nějaké hady, žáby, rybičky a brouky.

Z minizoo jsme se přesunuli podívat se na (stále ještě) rozestavěný chrám Ásatrú. Od něj jsme si udělali procházku k nedaleké pláži a ti odvážnější (nebo méně líní se zouvat) si namočili nohy v moři.

Protože jsme začali mít hlad, přesunuli jsme se do centra Reykjavíku, kde trojice M+D+R našli skvělou restauraci, ve které obsluhoval nějaký Ostravák. Rastaurace Icelandic Street Food byla založená na domácích receptech babičky jejího majitele. Tady jsme si dali náš svatební oběd – několik misek polévky⁶ a speciální menu Taste of Iceland – ochutnávku 4 místních piv, Hákarl (fermentovaného žraloka) a sušenou tresku s máslem. A jako pozornost podniku jsme s Týnou dostali islandský happy marriage cake! 🤩

Po jídle jsme vyrazili znovu do města. Na poslední chvíli nás napadlo zajít si do Pönksafn Íslands – muzea islandského punku, které v bývalých podzemních záchodech provozuje neskutečně milý punkáč, který nás hned u vstupu „seřval“ že jak to že nemáme Kofolu. Nakonec si s námi ale hezky pokecal, „zazpíval“ Známku punku od Visáčů a když zjistil, že jsme měli den před tím svatbu, tak nám dal malý dárek. 🙂

Když jsme vylezli z muzea, odpojili jsme se s Týnou od zbytku skupiny – chtěli jsme nakoupit nějaké suvenýry, sehnat Týně islandský svetr, ať je jí v zimě teplo, a ještě v rychlosti kouknout do kostela Hallgrímskirkja, kam jsme se první den nedostali.

Po tom všem jsme ještě sjeli na byt pro plavky, protože nás čekal ještě jeden malý výlet za Reykjavík, který jsme chtěli spojit s koupáním v horkém jezírku po cestě. Hlavním cílem ale byl maják Reykjanesviti⁷ a přilehlá skála Valahnúkamöl a gejzír Gunnuhver.

Když jsme se vynadívali (a začalo se stmívat), vyrazili jsme k horkému jezírku Skátalaug. Dokonce jsme ho i v té tmě našli! Škoda, že bylo bez vody… 🫤 Tak si holky aspoň namočily nohy v teplé vodě co tekla kolem a jeli jsme domů…

Den sedmý

V neděli se toho už moc nedělo. Akorát jsme posnídali, dobalili poslední věci, uklidili byt a počkali si na taxík. Mimochodem – Taxi Airport můžu jenom doporučit. Provozuje ho velmi milý pán který nám dokonce pomohl najít poštovní schránku, aby Eva s Michalem mohli poslat pohledy (to, že ji nakonec našel až na letišti je druhá věc 😀).

No, tak takhle nějak probíhal náš výlet na Island.

Stejně jako před lety v Norsku se nám ani letos nepodařilo vidět polární záři. Potvora se nám vyhýbá… 🫤

Ale jinak se mi podařilo splnit všechny tři cíle, které jsem na tomhle výletu měl (ochutnat Hákarl, vidět mroží penis a oženit se), takže ho hodnotím velmi pozitivně. 🙂 Teď už jenom našetřit na to, abychom se tam jednou mohli vrátit a podívat se i do dalších částí.

---

---

Pokud mi chceš k něčemu co jsem v tomhle příspěvku napsal něco říct, neváhej a pošli mi mail, můžeme to probrat.